Divadlo v Boudě Plzeň - Zlatovláska

Bouda si vybrala text Josefa Kainara a v publiku velmi poučeném to zavřelo: byli tací, co výběr marionet k tomuto textu považovali za nevhodný. Jiní vzpomínali na další mnohá zpracování Kainarova textu. Je to výsostně poetický, v pohádkovém příběhu vlastně i výsostně logický text. Jiřík přelije víno, protože okusil zázračného hada-rybu a rozumí tedy řeči zvířat. Zlý král, jehož království jeho zlobou zmrtvělo a ztichlo, ho vyšle za lovem Zlatovlásky. Jiřík cestou díky babičce získá chléb, víno a zlaťák, ale „vyplýtvá“ dary na záchranu ohrožené zvěře. Díky jejich pomoci splní nesplnitelné úkoly a získá lásku Zlatovlásky. A ta nakonec díky mrtvé a živé vodě dokáže zákeřně popravenému Jiříkovi a psíčkovi vrátit celistvost těla i života. Králi nikoli. A tak se novým králem v kdysi smutném království stává Jiřík po boku se Zlatovláskou.

Tyan Dýšina, Ves Touškov: „Komediant boží“

Dva herci rozdílného temperamentu a naturelu se rozhodli vyprávět příběh Františka s Assisi. Před i po prozření. Vycházejí volně, leč hojně z textu Daria Fo. Přijíždějí jako komedianti, kteří postaví z dřevěné káry scénu a začnou hrát. Jak František pomáhal strhávat křesťanské zvonice, až jednou sám vlétl do zvonu a pak se změnil, všem se zdálo, že se zbláznil. A po lítých bojích i mejdanech náhle měl chuť opravovat chrámy Páně a pak i církev. A ta neměla zprvu pochopení pro jeho chuť k chudobě a objímání malomocných a lásce ke zvířatům, třeba i vlkům, ale pak, se stoupající Františkovou popularitou, začala být nakloněna k lecčemu, třeba i uznat jeho asketický řád. Tam příběh končí. Zatím.Aktéři se snaží vyprávět příběh svatého lehce jarmareční metodou, přitom ale hlouběji pracují s vnitřním světem hlavní postavy, i s dobou Františka z Assisi a s tím, jak na něj pohlížel tehdejší svět. Příběh člověka, který se z dostatku až přebytku a arogance obrací k přijetí askeze, k pokoře a ke službě všemu živému, k lásce ke všemu. Inscenace je rozpracovaná, v pokročilé fázi, ale inscenátoři zatím teprve kráčí tvorbou k tématu, ještě nemají za sebou závěrečný boj.

Flajšplyš Praha: Kdo chodí na gotthaj

Autorské divadlo studentů různých VŠ a různých divadelních a hudebních zkušeností se rozhodlo popasovat s tématem touhy po věčném mládí.Hned na začátku představení se jeden po druhém představují a říkají, po čem touží. A pak prostřednictvím předmětů, často hraček, ale i autorských loutek, rozehrávají v trochu jiné rovině starý příběh o splněných přáních, hlavně o přání věčného mládí a nakonec o uvěznění smrti a co z toho vzejde, v jejich pojetí až nerovnováha vesmíru. Proto v závěru smrt pouštějí z klece a ta brutálně za pomoci nože a kečupu uřízne ústřední panence hlavu. A ukazuje se, že věčně mladé umějí být asi jen hvězdy show bussinesu, jmenovitě Karel Gott.

Pimprlení - výsledky

Nominace na Loutkářskou Chrudim:
Flajšplyš - Kdo chodí na gotthaj
Tyan - Komediant boží

Postup do širšího výběru:
Divadlo Bouda - Zlatovláska

Čestné uznání:
Flajšplyš -  Kdo chodí na gotthaj - za třeskuté řešení, posléze vyřešení, problému věčného mládí drsnou smrtí za doprovodu nápadité muziky
Tyan - Komediant boží - za moudré ztvárnění příběhu Františka z Assisi s krásnými loutkami i bez nich
Habakuk - Paleček - za úsměvný činoherní krok mezi české loutkáře
Divadlo Bouda - Zlatovláska - za bravurní komunikaci s dřevěnými přáteli
Divadýlko Kuba - Mňam pohádky - za nejvtipnější gastronomickou osvětu na světě a stříbrnou lišku

Pimprlení - kompletní přehlídková fotogalerie

Placky Pimprlení

Stejně jako na klatovské Poezii na rynku i během Pimprlení jsou k dispozici placky přehlídky, a to ve verzi do žluta a do fialova. Autorem návrhu je Hanka Stonová Prančlová, za jejich operativní výrobu patří dík Josefu Váňovi a Pavle Černochové.

Pimprlení 2011 - plakát